Svoji dceru jsem rok adoptivně kojila

O adoptivním kojením jsem se dozvěděla, když jsme procházeli schvalovacím procesem. U jedné adoptivní maminky jsem zahlédla článek na toto téma a opravdu mě to nadchlo. Zkontaktovala jsem svoji kamarádku laktační poradkyni a ptala jsem se na informace, jak toho dosáhnout. Vybavila mě nejen návodem, ale také elektrickou odsávačkou. Hned, jak zazvonil kouzelný telefon, jsem začala odsávat (každé 3 hodiny po 20 minutách obě prsa), užívat bylinky pískavici a benedikt a shánět dárcovské mateřské mléko.

Po týdnu se objevily první kapičky mateřského mléka na bradavce. Bohužel jsem záhy na to onemocněla covidem a na odsávání a bylinky jsem neměla sílu. Tím se podle mě celý proces zkomplikoval a laktace se mi už nespustila. Nicméně i tak jsem byla rozhodnutá kojit přes cévku.

Po týdnu, co jsme přijali 6týdenní holčičku, jsem si ji za pomoci laktační poradkyně přiložila poprvé k prsu. Přisála hned na poprvé. Je to jeden z mých nejsilnějších a nejdojemnějších zážitků v mateřství. Stále mám při vzpomínce motýlky v břiše. Od té doby jsem kojila přes cévku povětšinou mateřským mlékem, pro které jsme jezdili po celé Praze a částečně umělým. Zažila jsem bojkot kojení i pokousané bradavky, ale i přesto jsem adoptivně kojila rok.

Jsem neskutečně vděčná, že jsem do toho šla a že se holčička kojit chtěla. Pro nás obě to bylo nesmírně léčivé. Pomohlo nám to k navázání citového pouta a k vybudování vzájemné důvěry. Milovala jsem, když mi na prsou po kojení usnula. Léčilo to nejen její náročnější začátek života, ale zacelilo to i částečně moje rány, které mi způsobila neplodnost. Když jsem s holčičkou nemohla prožít těhotenství a porod, tak aspoň nám byl dán dar kojení.